Konečně jsem se rozhoupala a koupila si nový mop. Ale ne jen tak ledajaký, koupila jsem si takový, při kterém si nesmáčím ani jeden prstíček 🙂 Jde o to, že interval vytírání s dvěmi dětmi se jaksi navýšil a moje opakující se záněty šlach si vyžádali šetření kde se dá. Tak jsem si udělala radost a koupila si mop, který je rotační, sám se vyždíme a já už jen “tančím” po bytě a snažím se ho udržet v čistotě aspoň dokud tam nepřistane nějaký ten kousek snídaně, obědu nebo večeře 🙂 No ale kdybych věděla, co takovýto rotační mop způsobí za senzaci u mých dvou synů, tak ho koupím už dávno.
Samozřejmě každé rozbalování balíčku, který nám donese kurýr je jedna velká zábava a děti jsou vždy naprosto nadšené a nedočkavé, copak to tam asi je. Takže už jen ta samotná krabice vyvolala velký zájem a nadšení obou chlapců. Po otevření se to neobešlo bez jásotu a pískotu. Můj starší syn(4) naprosto miluje dárky, překvapení a dává to značně najevo a popravdě mě to opravdu baví pozorovat a těší mě, když umí dát každou svoji emoci najevo. Takže jásal, pískal a hned se ptal copak to je a jestli je to pro něho dáreček. Odpověděla jsem mu, že tentokrát si dáreček nadělila maminka, aby si trošku ušetřila práci, ale v tu chvíli jsem ještě vůbec netušila, jak moc si tu práci ulehčím 🙂
Mop se nám podařilo sestavit, mimochodem naprosto jediný mop na trhu, který má dostatečnou délku rukojeti, pro moji výšku 180cm. Po sestavení chtěli hned děti mop vyzkoušet, tak jsem si řekla, že je zkusím motivovat a poprosila jsem je, aby si z kuchyně a obýváku uklidili do pokojíčku všechny hračky a potom vysajeme a vyzkoušíme ho. Klaplo to a děti rychle závodili, kdo odnese více hraček a kdo bude rychlejší, aby viděli náš mop v akci. Nestačila jsem zírat, jak jim to najednou šlo bez řečí typu : “maminko, ale já to sám nezvládnu”, “maminko, mě strašně bolí ruce”, “maminko, já jsem moc unavený a nemůžu pracovat”, a další důvody, proč zrovna v tu chvíli nemohou hračky dát na své místo. Během chvilky jsem měla obývák a kuchyň bez hraček a mohla jsem se pustit do vysávání, mezitím to toho mladšího přestalo bavit, tak si vzal svoje vláčky a šel s nimi jezdit do ložnice na postel. No a ten starší za mnou chodil, že by chtěl už ten mop použít a vyzkoušet. No a že by chtěl úplně sám umýt podlahu. Tak mi hned v hlavě bleskl další super nápad a řekla jsem si, že zkusím další motivaci a uvidíme, jak se na to bude tvářit.
Tak jsem mu řekla, že obývák a kuchyň si udělá maminka sama a on si bude moct vytřít svůj pokojíček. Jenže když jsem tam vešla, tak jsem zjistila, že ti moji rarášci stihli, ani nevím kdy, vyházet všechny věci v kuchyňce, do toho všechny kolejnice a nějaké to lego. Tak jsem mu řekla, že takto vytírat nemůže, že musí být všechny hračky na svém místě. V tu chvíli ani nevím co se v něm odehrálo, ale čekala jsem odpověď tipu: “maminko, ale musíš mi pomoct”. Jenže on mi najednou řekl: ” maminko, neboj se. Já to všechno uklidím a ty mi potom dáš ten mop”. Takže jsem jak jinak, než souhlasila. Šla jsem si dokončit vysávání kuchyně a když jsem to dokončila, tak už měl opravdu všechny hračky na svém místě. Společně jsme naplnili mop a já jsem začala vytírat v obýváku, byl natěšený a v úžase, jak to funguje a bylo vidět jak se těší až si vytře pokojíček. Zkusila jsem se ho zeptat jestli si předtím nechce vysát ještě pokojíček, tak souhlasil. Tak jsem mu dala vysavač do pokojíčku a šla jsem dál vytírat. Najednou přiběhl, že už má hotovo. A opravdu měl, a naprosto důkladně. Dokonce odtáhl malou postýlku svého brášky, protože si pamatuje, že to tak vždy dělám já. Oni nás stále sledují. I když si myslíme, že ne, tak ano. A dokonce nás vždy slyší, a to i když dělají, že neslyší 🙂
No a teď přišel na řadu mop. Hned věděl jak s ním zacházet a pustil se do toho. No a troufám si říct, že byl ještě preciznější než já. Každý flíček utíral tak dlouho, dokud to nezmizelo. Opravdu jsem zírala s otevřeno pusou a s pyšnou dušičkou. Říkala jsem si, jak je to strašně fajn, že ve čtyřech letech mi dokáže být tak velkou pomocí. Tak nejenže si uklidil celý pokojíček bez řečí, ale dokonce ho celý vysál a vytřel. To je prostě sen. A to stačilo jenom koupit rotační mop 🙂 Tady se mi potvrzuje, že pokud opravdu chci, aby něco dělali, tak na ně platí motivace a potom ještě škola hrou:) Jakmile to mají jako povinnost, nutnost, tak se jim nechce.
Zhruba měsíc zpátky se nám stala taková nepříjemná věc. Starší syn dostal zánět kyčelního kloubu a měl na 2 týdny klidový režim a zakázáno chodit, takže to pro mě bylo dost náročné období. Jednak čtyřletého chlapce udržet ležet, popřípadě sedět dva týdny. A potom při každé potřebě ho přenášet úplné všude. A tam jsem si uvědomila, jak moc už je samostatný a kolik věcí už nemusím řešit. A hlavně jak moc mi pomáhá. Spoustu věcí odnesl, přinesl. Zabavil mladšího bráchu, sám se oblékl. Jednoduše až v ten moment, kdy jsem všechno za něho musela udělat já, jsem si uvědomila jak moc je mi pomocí:)
No a to je náš zážitek s novým mopem. Každý den se mě syn ptá, jestli si může z komory vzít mop a vytřít a já se snažím mu vždy vyhovět, protože už teď tak trochu tuším, že to jako se vším bude jen “období” a on už se mě potom nebude ptát na mop, ale bude mít ty řeči typu: “maminko, ale mě strašně bolí ručičky”. Tak si to teď užívám, a nechávám aby mop byl jak čistícím pomocníkem, tak hračkou pro moje děti. Investice do nového mopu se vyplatila několikanásobně 🙂
Takže pokud si vaše ratolesti nechtějí uklízet, tak zkuste koupit třeba nový mop :)) ……. účinnost ale nezaručuji 😀
