..aneb jak jsem se dostala k vaření
Trochu zvláštní článek? Pro mě velmi důležitý. Když jsem si zakládala blog, tak jsem nad tím vším co vám teď budu psát hodně přemýšlela. A po tom co jedna moje velmi dobrá přítelkyně při sdílení mého blogu (tímto jí ze srdce děkuji ) napsala, že jsem vyučená cukrářka, tak mi došlo, že to není poprvé, co si moji blízcí myslí, že jsem vyučená kuchařka nebo cukrářka O:) A ono to tak vůbec není a teď se vám pokusím popsat jak to semnou valastně bylo. Usaďte se, dejte si něco dobrého, bude to delší 🙂
rok 2006-2010
V devítce na základní škole při rozhodování kam podat přihlášku na střední školu jsem se vůbec nerozhodovala, co by mě tak v životě bavilo, já to vůbec nevěděla a buď jsem chtěla na gymnázium jako neutrální škola, nebo na Hotelovou školu obor hotelnictví a turismus. Nějak to byly ty nejpraktičtější varianty. A jelikož náš ročník mohl podat jen jednu přihlášku, tak jsem škrtla z pohodlnosti gymnázium a podala přihlášku na Hotelovku. A dostala jsem se.
Takže jsem se dostala na Hotelovou školu ve Velkém Meziříčí obor Hotelnictví a turismus. A toto byl popis uplatnění po ukončení hotelovky :
Absolvent oboru hotelnictví a turismu :
je připraven na střední řídící pozice v hotelovém a gastro provozuje připraven na práci v obchodní oblasti a finančnictví
je připraven na práci v oblasti cestovního ruchu
má praktické zkušenosti s výrobou a servisem pokrmů a nápojů
je schopen komunikovat ve dvou cizích jazycích
má právní povědomí o podnikatelské činnosti
ovládá základy účetní evidence, managementu a marketingu
má zkušenosti se společenským chováním a veřejnou komunikací
umí pracovat s počítačem a s běžnými uživatelskými programy v oboru
může navázat studiem na vysoké škole, zvláště v oborech hotelnictví, cestovní ruch a ekonomie
Praktickou část sme samozřejmě měli, byly to v prvním a druhém ročníku 4 hodiny týdně vaření a 2 hodiny stolničení a stolování. Jen jaksi vařit mě tam nenaučili. A nemyslím si, že to je chyba školy nebo tak. Právěže vůbec, já jsem ty 4 roky měla dost krušné dospívání. Bojovala jsem v druháku s anorexií a bulimií, nějak jsem hledala sama sebe a smysl života a škola pro mě byla jakási povinnost a nenašla jsem si tam nic co by mě bavilo nebo naplňovalo, i když světlé chvilky tam byly. Ale byli tam studenti, kteří se hodně zajímali o gastronomii , cukrařinu nebo barmanství. A taky se tomu věnovali, hlásili se na kurzy, které škola nabízela a byli nablízku učitelům, kteří vyučovali praktické předměty a dělávali o víkendech rauty a různé akce pro město a nejen pro ně. Ale já jsem mezi ně nepatřila a troufám si říct,že těchto studentů nebylo zas tak moc. Měla jsem spolužáky, kteří se chlubili tím, že spálí i kupovanou pizzu 🙂 Ale teď jsou z nich manažeři a jiní. Nešli na hotelovku proto, aby vařili.
Ještě když zalovím v paměti na naše vaření první dva roky, tak ty 4 hodiny vypadali asi takto. Dostali jsem vždy týden dopředu jídelníček co se bude vařit, museli sme se naučit nazpaměť recepturu a postup a z toho sme potom byli vyzkoušeni. Vždy se určila služba, která měla na starosti nákup a rozdělení surovin ( peníze na nákup se vybírali, takže se kupovali ty nejlevnější suroviny typu Billa clever). No a na začátku hodiny učitelka určila, kdo bude jaký pokrm vařit ve dvojici, rozdali se suroviny a podle receptur sme měli 3 hodiny na to aby se vše uvařilo a nakonci naservírovalo,snědlo a samozřejmě vše uklidilo. A buď se to povedlo nebo ne. Jediné co jsem se naučila, tak nějaké receptury, ale to jsem si asi ani nepamatovala 🙂 Je pravda, že se mi docela dařilo, já si myslím, že nějaké vlohy a geny tam byly a někdy mě to i bavilo, ale nedokázala jsem si představit, že bych byla třeba kuchařka. Ono když jsem byla malá, tak jsem sledovala s velkým obdivem seriál Jamieho Olivera: Roztančená kuchyně. Strašně mě to bavilo a to proto, že Jamieho nadšení ze surovin a celkově z toho vaření bylo nakažlivé. A taky mě na tom bavilo to, že si vždy pozval přátele a vařil před nimi pro ně. No a samozřejmě to, že potom to společně spráskali a bavili se u toho. To jsem si vždy představovala, že to tak jednou budu mít doma, že budu hostit přátele a budeme spolu vařit a bavit se:)
Jenže moje celé studium na Hotelové škole jsem chodila na brigády do hotelu a restaurace jako číšník, takže jsem se zajímala jen o to. Navíc ve třetím a čtvrtém ročníku jsme měli povinné praxe a na mě vždy vyšel buď školní bufet nebo právě obsluha někde v restauraci, takže já jsem se do kuchyně na praxi dostala jen do té naší školní. Vaření mě nebralo, nelákalo. Já vám sem dám fotku mého kulinářského výrobku ve třetím ročníku. Když jsem to teď objevila mezi fotkami, tak jsem nevěřila vlastním očím. Pečený pangasius na zelenině s hermelínem…. coooo?? Pangasius a hermelín? No pobavilo mě to hodně 🙂
Prázdniny před maturitou jsem jela na 4 měsíce na praxi do Itálie jako číšník do hotelu. A je pravda , že tam mě strašně bavilo ochutnávat všechny jejich speciality, trochu jsem se zajímala co v kuchyni vařía z čeho připravují, protože to pro mě byly úplně nové věci a dovezla jsem si odsud nějaké okoukané recepty. A opět mě moc bavily ty naše společné obědy a večeře u velkého společného stolu s mnoha druhy jídla. Každy ochutnával něco a bylo hlučno a veselo, to se mi pak jednoducho dobře pracovalo. S plným břichem a hodně dobrou náladou 🙂
rok 2010-2012
Po tom co jsem odmaturovala jsem se hlásila na úplně jiný obor a vůbec jsem neplánovala pokračovat ve studiu zaměřené na hotelnictví nebo gastronomii. Dva roky jsem studovala na VOŠMT misie a teologie a tam jsem se začínala trochu zajímat o vaření. Jednak, jsem se skoro odstěhovala z domu a doma jsem byla jen zřídka a většinu času jsem byla na internátě, kde byla plnohodnotná velká kuchyně se vším vybavením a tak jsem si začala vařit. Pomáhal mi k tomu internet a různé portály s receptami. Taková klasika, seznam surovin a krátký postup. Někdy se to povedlo a někdy zase méně. Začala jsem dokonce i experimentovat. Jakožto chudý student si to jednoducho situace s poloprázdnou lednicí vyžadovaly 🙂 No a pamatuji si, že tam mě právě začalo bavit to, že jsem navařila a sešlo se nás tam několik přátel a právě jsme jedli, bavili se a bylo to strašně fajn. A to mě bavilo 🙂
rok 2012-2013
Toto byl jeden velmi zajímavý rok. Po škole jsem se vrátila na rok domů než jsem se vdala a odstěhovala se za manželem na Slovensko a ten rok jsem začala brigádou v Řečicské pekárně, ale né jako pekař, ale jako člověk,který začal vyrábět francouzské palačinky ve velkém. Ze začátku jen jako výdej v prodejně pekárny, ale potom i do kavárny a do speciálních krabiček na prodej domů. No a po tom, co se uvolnilo místo v kavárně, tak jsem byla servírka v P-Café ve Žďáře nad Sázavou. A to mě moc bavilo a aj se mi odsud těžko odcházelo. Vyráběli sme různé domácí limonády, dezerty, moučníky, hráli si s vizuálem a to mě hodně chytlo 🙂
Rok 2013
Tady přišla moje svatba a odstěhování se na Slovensko a vlastně až tady jsem začala tak nějak pořádně vařit. Přece nenechám manžela ohladu že?:) Na začátku jsem byla 9 měsíců bez práce a to jsem se snažila jednak nějak aklimatizovat, protože Čechy a Slovensko je prostě něco jiného. Popravdě jsem si Slovensko zamilovala 🙂 Takže jsem byla doma gazdinka či bydlenka a učila jsem se sama vařit, samozřejmě to nebylo tak, že neumím nic ale taky jsem toho moc neuměla 🙂 A bylo to strašně faj, jen skoro vše jsem dělala poprvé. A jelikož jsem tak trochu paličatá, tak jsem si ani moc o pomoc neříkala, občas jsem volala mamce o rodinné recepty. Pamatuji si, že jsem se vlastně celou dobu tvářila, že vše umím, ale myslím si že do teď nikdo neví, že jsem jednoducho skoro všechny jídla vařila poprvé v životě podle receptů z internetu. Je pravda, že nějaký cit pro chuť a dochucování jsem vždy měla, to do teď beru jako takové obdarování a možno i takové dědičné obdarování, moje maminka i babička jsou moc šikovné a dobré kuchařky:) A je pravda, že jsem vždy tíhla k tomu být nějakým způsobem kreativní, ale právě až po svatbě mě začalo bavit být kreativní v kuchyni a právě prostřednictví jídla.
Pamatuji si, na svůj první narozeninový dort rok po svadbě. V životě jsem nepracovala s fondánem, nikdy jsem nedělala korpusy ani krémy a hned jsem se odvážně vrhla na narozeninový dort pro manžela ve 3D tvaru, tří knih s fondánem. Wow efekt to mělo, ale teď vidím těch nedostatků. A v zápětí pár měsíců na to jsem udělala zase další dort z fondánu a to pro mého synovce. Prostě jsem se pro něco vždy rozhodla, nastudovala to na internetu a šla do toho. A bavilo mě to.
Rok 2014-2017
V těchto letech jsem si našla práci v kuchyni fakultní nemocnice v Martine na Slovensku,jako pomocná síla v kuchyni. Moje soukromé pojmenování pracovní pozice je „škrabka brambor“ 🙂 Byla jsem sice mladá a plná síly, ale aj tak to bylo tak velmi fyzicky náročné. Každým dnem jsem obdivovala ženy, které v té kuchyni pracovali 10 let a více. Ze začátku jsem tam byla jako Alenka v říši divů, obrovské kotle, roboty a všechno bylo obrovské. A když říkám obrovské, tak tím myslím gigantické:) Kotel, kde se dělali polévky, omáčky, těstoviny, brambory, tak ten byl velký na 300l. Úplná lázeňská vana:) Brambory jsme skoro každý den škrábaly a to buď 50 kg, když byla příloha jiná než brambory,ale jinak normálně 100-120 kg. Ta práce mi nevadila, naučila jsem se tam toho dost, potkala spoustu moc fajn lidí a vyzkoušela si jak se maká, když chcete nakrmit 1500 hladových krků, přitom minimálně polovina byli nemocní lidé (vařilo se jak pro pacienty, tak zaměstnance nemocnice). Ale co jsem tam opravdu neměla ráda bylo právě to škrabání brambor. Vlhká, mokrá místnost plná hrnců s bramborami a ženami, které v holinkách škrabali a krájeli brambory. Jednoho dne (půl roku po nástupu) jsem v té místnosti seděla sama, protože bylo málo lidí v práci kvůli nemocem. Byla jsem obklopena bramborami a škrabala jsem a škrabala, byla jsem unavená, nebavilo mě to, navíc jsem měla bolavé koleno, protože jsem zvedala 25 kg pytel brambor a luplo mi v koleni. A v tu chvíli mi přišlo smutno, modlila jsem se a ptala jsem se jestli toto je opravdu ta práce, kterou budu nejbližší roky dělat. Nedokázala jsem si to představit, a zároveň jsem byla ochotná tam zůstat. A týden na to si mě zavolala šéfová, že mě navrhla náměstkovi na post její zástupkyně. Takže jsem souhlasila a za pár týdnů jsem seděla v kanceláři s dvojnásobným platem:) Ta práce mě bavila a dodnes jsem za to vděčná. Vždy si vzpomenu, na tu modlitbu mezi bramborami a týden na to postup o několik pozic nahoru 🙂
V roce 2016 jsem si založila instagram a začala objevovat svět fotografií jídla 🙂 Tam jsem narazila na pár lidí, kterými jsem se inspirovala a začala jsem i doma trochu více experimentovat. Bavilo mě to a trochu jsem i studovala vše okolo vaření, gastronomie a nejen to. Zajímala jsem se o nové potraviny, které jsem do té doby vůbec neznala. Například to že neexistují jen 3 druhy mouky, nebo že neexistuji jen 3 druhy oleje (slunečnicový, řepkový a olivový). A spousta dalšího. Začalo moje objevování nových chutí, surovin, zajímala jsem se o to co jím a z čeho vařím. A trvá to do teď. Najednou jsem mezi svými blízkými slýchávala věty tipu: „ty si musíš jednou otevřít cukrárnu, kavárnu nebo bistro „. A to mě velmi těšilo. Moje švagrová vždy říkává, že obdivuje jak mi to jde v kuchyni a já jí vždy odpovím že je to tím, že je vaření a pečení můj koníček:) Ale v nejbližších řádcích bych se konkrétně chtěla věnovat osobám, které mi moc pomohli a do dnes mě v kuchyni inspirují. A jsou to osoby, které můžou za to, že jsem začalá psát blog o tom jak v té kuchyni válčím a co jsem se už naučila. A ani o tom nevědí, budu doufat, že si to jednou přečtou a budou na sebe pyšní 🙂
Ještě než zmíním konkrétní foodblogery, tak bych moc ráda zmínila babičku mého manžela, protože ta mě naučila citu k zahradě, pěstování, a celkově mě naučila vše možné o bylinkách, pěstování a hlavně jejich využití a za to jsem moc vděčná a ze srdce jí za to děkuji. A kromě toho je výborná a skvělá kuchařka a pekařka.
2017 -2020
V lednu 2017 se mi narodil první syn a v dubnu 2019 se mi narodil druhý syn. Nejkrásnější roky mého života. Jak těhotenství, tak porod (samozřejmě nebyl bez bolesti), tak jejich první roky života. Miluji být mámou a jsem Bohu vděčná za to, že mohu mámou být:) No a s tím přišli do mého života další strávnící a mohu říci, že jsou to vděčný strávníci a skvělí pomocnící v kuchyni, a to vás potom to vaření baví mnohem víc.
No a když nastala ta letošní karanténa a ten blázinec kolem Covidu, tak jsme si doma krátili čas pečením, vařením. Vymýšleli jsem nové věci, učili se péct chléb a jiné pečivo z kvásku. A taky mi v hlavě vznikla ta myšlenka, že letos bych už ten blog mohla začít psát. Už když jsem byla těhotná s prvním synem, tak jsem se pokoušela o blog, ale nějak to nešlo. A já vím proč, moc jsem neměla o čem psát a ještě jsem potřebovala pár let na to, abych se něco přiučila a psalo se mi lépe o tom co už umím. No a v květnu jsem na blogu začala pracovat a mohu vám říct, že je to věc, která mě tak strašně moc baví. Je to takové doplnění toho mého koníčku vaření a pečení. A zároveň mě to nutí se dál zdokonalovat a učit se novým věcem. Například teď se učím fotit. Vytáhla jsem manželovu 11 let starou zrcadlovku, skoukla nějaké youtube videa, přečetla spoustu článků a učím se. A baví mě to. A moc mě baví, že moji přátelé vaří podle mojich receptů a posílají mi fotografie a to mi vždy udělá radost. A jednou snad, si opravdu otevřu nějakou tu kavárničku, nebo bistro a nebo taky ne. Ale vařit a péct mě bude vždy bavit.
Moji učitelé
No a tady bych moc ráda věnovala pár řádků právě foodblogerům, kuchařům, kteří mě toho hooodně naučili a díky kterým je to vše o moc jednodušší. A chci říct, že kdyby každý jeden z nich byl mojim učitelem na Hotelovce, tak si nehledám cestu k vaření tak dlouho 🙂 Děkuji.
zasadnezdrave.cz
Jájinku Králíkovou jsem začala sledovat společně s Kačí z mycookingdiary a Ivankou catandcook. Kromě toho, že je mi velmi sympatická jako člověk, moc ráda ji poslouchám a je i vtipná, tak mě naučila milovat asijsou a vietnamskou kuchyni, díky jejím receptům se nebojím ji zkoušet doma. Dokonce jsem se za ty roky projedla k tomu, že mi chutná koriandr. A taky jsem díky ní začala tochu víc přemýšlet nad tím co jím, z čeho vařím. A že to jde i zdravě a chutně. A teké jsem toho s ní dost „procestovala“ její články z cestování vřele doporučuji:) Teď má nádherné miminko a je maminkou a já se těším na další a další inspirace, které od ní přijdou. A třeba se jednou dostanu i na jeden z jejich kurzů vaření.
catandcook.cz
Ivanka, kdyby byla mojí učitelkou na škole, tak jsem teď určitě v nějaké michelinské restauraci 🙂 To je žena, která svým darem vysvětlit perfektně postup každého jídla docílila toho, že jsem se přestala bát kynutého těsta, začala jsem dělat krémy, které nemají hrudky, naučila jsem se rychle a bezpečně krájet cibuly. A je toho spoustu a spoustu. Já vám sem dám fotografii dvou dortů, kde uvidíte ten progres. Nikdy jsem nebyla na žádném cukrářském kurzu. Vše co vím o pečení dortů, všechny vychytávky a hlavně výborné krémy, mám právě od Ivanky. A to zadarmo. Na blogu najdete spoustu tipů a receptů a potom další najdete v Ivančiných nádherných kuchařkách. Navíc si myslím, že tato žena by měla opravdu nějak veřejně vyučovat vaření i pečení. A až jednou bude, tak se hlásím 🙂 Navíc to ona mě inspirovala k tomu dělat to, co mám ráda a co mě baví 🙂 A ještě miluju její vtipné příhody 🙂 však se podívejte na její instagram 🙂
mycookingdiary.cz
Kačí mě naučila, stejně jako Jájinka ze zasadnezdrave, se zajímat o to co jím a z čeho vařím. Díky ní jsem poznala spoustu surovin, které jsem neznala. Hodně jsem si díky ní zamilovala luštěniny a začala z luštěnin vařit. Do té doby jsem dělala maximálně čočku s vajíčkem. Její recepty jsou zdravé a rychlé a naprosto výborné a výživné. Taky jsem díky Kačí poznala co to je kadeřávek. Snad pokaždé, když dělala nějaké smoothie, tak tam byl kadeřávek a tak jsem si sehnala kadeřávek a dnes si ho nejen kupuji, ale mám i svoje zdroje, kteří ho pěstují, protože jsem si ho strašně oblíbila 🙂 Její knížky jsou perfektní, zdravé snídaně, obědy i večeře a spousta dalšího. A i s ní jsem „procestovala“ kus světa. Teď je taky maminkou, má úžasnou dceru a stále srš
cukrfree.cz
Na Janinu z cukrfree jsem narazila před třemi lety a velmi mě oslovil její životní příběh. Jelikož jsem i já bojovala celý život s PPP od anorexie, po bulímii až po záchvatovité přejídání. A právě díky ní a jejímu blogu a receptům jsem se naučila nejen jíst bez cukru ale i vařit a péct bez cukru. Půl roku jsem byla čistě cukrfee a bylo to ze začátk velmi náročné, ale po pár měsících jsem se cítila skvěle. A zjistila jsem, že čím méně cukr konzumuji, tím je mi fyzicky ale i psychicky lépe. Takže se snažím ve většině jídel ubírat cukr na minimum. Ono, když vyzkoušíte recepty od Janinky, tak budete až neuvěřitelně překvapeni jak strašně jsou ty recepty bez cukru dobré 🙂
chefkamu.cz
Kamu jsem poprvé viděla na Čt 1 „Kamu ve Vietnamu“ a od té doby jsem jí sledovala. Ta žena je neřízená střela a já nechápu co vše, za těch pár let co jí sleduji, dokázala. A co vše procestovala. Ta její vášeň pro jídlo a vaření je strašně nakažlivá 🙂 Její příběh je taky velmi inspirující. Díky ní objevuji jídla skoro z celého světa. A taky to, že né vždy musím mít na talíři maso 🙂 Vystudovala taky Hotelovku a pototm vyletěla do světa a sbírala kuchařské zkušenosti a taky dřela. A teď svými knihami, youtube videami a svým instagramovým účtem, předává svoje zkušenosti dál a já jsem za to vděčná. Nejspíš nebudu tak cestovat a díky ní se aspoň virtuálně dostávám do různých koutů světa a poznávám gastronomii jiných zemí 🙂
kitchenette.cz
Na Markétku Pavleje jsem narazila před třemi lety, kyž jsem hledala recept na ovocnou kůži, kterou jsem kupovala ve zdravé výživě a chtěla jsem si jí udělat doma. Její blog mě uchvátil. Její fotografie, její recepty. No dodnes se chodím jen kochat těmi fotografiemi 🙂 Hodně mě naučila vařit z čerstvých, regionální a původních potravin. Je velmi inspirativní. Je to maminka tří krásných dětí a jsem ráda, že sdílí to jakým způsobem se stravují a dává rady a tipy. To my maminky máme rádi. Hodně mi to pomáha, jelikož můj druhý syn se narodil s ekzémem a alergií na mléko a právě ty zdravé potraviny a vaření z čerstvých a původních surovin mu dost pomáhá. A vlastně i mě:) Takže děkuji 🙂
cuketka.cz
Tady si už nepamatuji, který rok jsem ho objevila, ale už je to dlouho 🙂 Pokud potřebuji u něčeho vidět postup, tak jdu na blog pana Cuketky. Tam jsem se toho naučila. Plést vánočku, hněst těsta a spoooustu dalšího. Prostě když si nevím rady a potřebuji to vidět tak videa pana Cuketky jsou jasná volba. Navíc založil scuk.cz , kde si teď objednávám potraviny od farmářů a je to úžasná věc. Nejen že podpoříte české farmáře, ale máte opravdu kvalitní suroviny. A je to na jednom místě. A jen tak pro pobavení, původně jsem si myslela, že blog cuketka.cz je blog o cuketách, ale brzo jsem zjistila, že to tak není 🙂
maskrtnica.cz
Maškrtnica je královna všech chlebů. Díky ní jsem propadla kváskování a naučila se péct domácí chleba. Úžasný domácí chleba. A nejen to, naučila jsem se díky ní tomu porozumět, co je to kvas, jak s ním pracovat, jak funguje kynutí, kvašení a vše kolem toho. Rady k nezaplacení a aj tak zadarmo. Dělá i kurzy pečení chleba, ale tam jsem se ještě nedostala:) I tak mi strašně moc pomohla. Člověk když má vzácné rady, tak si je hned jistější. Navíc ty chleby se mi opravdu daří a za to jsem staršně moc vděčná. A nejen chleby, i sladké kynuté a kvasové dobroty. Určitě se podívejte na její instagram a blog. Má spoustu videí s postupami, radami a uvidíte, že si pečení chleba zamilujete jako já 🙂 Děkuji
A teď bych chtěla dát jedno velké DĚKUJI všem foodblogerům, že dělají to co dělají. Toto jsou moji učitelé a lidi, kteří mě inspirují a vždy se k nim na blog vracím pro rady a inspiraci. A vlastně díky nim vařím tak jak vařím ( dobře 🙂 ) a miluju vaření a pečení. A na internetu jich je spooousty a já si vážím jejich práce, vášně a koníčku. A doufám, že budu aspoň z poloviny tak inspirující jako oni. Každý rok sleduji FOODBLOG ROKU a je to takový moment, kdy jsou oceňovaní ti nejlepší a společně se sejdou a oslavují to co dělají. A pokud jste to dočetli až sem, tak určitě nezapomeňte navštivit všechny blogy, které jsem vám sem sdílela, a kteří mi pomohli se toho hodně naučit. A podpořte je tím,že si přečtete jejich recepty, články, dáte jim like a hlavně podle nich vyzkoušejte vařit. Nebudete litovat 🙂
S lásku Janka 🙂
P.S. pár fotografií mých jídel. Jak jsem se od pangasia s hermelínem dostala sem:…..
